07/01/2013

Výkup kovů: předpisy jsou, ale nerespektují se! Sběr a výkup kovového odpadu je kontroverzní. Na jedné straně fungují sběrné systémy měst a obcí, zejména sběrné dvory, kam je možné odpadní kovové předměty uložit. Na straně druhé prosperují výkupny kovů, které jsou často ochotny vykoupit i předměty pocházející z trestné činnosti - a nezměnila na tom příliš ani úprava zákona o odpadech, která podmínky pro výkup zpřísnila. V červnu letošního roku proběhla velká kontrolní akce České inspekce životního prostředí. Zkontrolováno bylo 139 provozoven, devadesát z nich mělo nějaký problém. Často byl překračován právě zákon o odpadech: nebyla prováděna identifikace předávajících osob a přijímané odpady nebyly správně zařazovány dle katalogu odpadů. Provozovatelé výkupen také nedbali vyhlášky č. 383/2001 Sb., která zakazuje přijímat do výkupu zařízení mající povahu uměleckého, případně pietního díla, částí průmyslového nebo obecně prospěšného zařízení (dle ust. § 8), a poskytovali platby v hotovosti.  

NELEGÁLNÍ VÝKUP

"V evidenčních záznamech byla uváděna taková množství barevných kovů, že vznikly vážné pochybnosti o legálnosti jejich nabytí (např. v rozmezí 3 měsíců dodal občan 44 tun odpadu železa a inkasoval v hotovosti kolem 190 000 Kč.) Tyto případy jsou předávány Policii ČR k dalšímu šetření," uvedla při prezentaci výsledků kontrol mluvčí inspekce Simona Cigánková.   Jak ukázaly kontroly, síť výkupu kovů je tak hustá, že to neodpovídá reálným potřebám země. To naznačuje, že krádeže i vykupování kradených kovů je dobrý, i když částečně nelegální byznys.  

Mgr. Pavel Drahovzal (SMO ČR) poznamenává: "Je zřejmé, že z přibližně 500 tis. tun kovového odpadu ročně je minimálně třetina nelegálního původu. Kdyby byla legálního původu, pak by každý obyvatel ČR musel odevzdat zhruba 50 kg kovového odpadu k výkupu ročně."   Jednotlivé regiony ČR se liší hustotou sběren a výkupen odpadů i problémů s nimi. V porušeních zákona vedou sběrny v Moravskoslezském nebo Ústeckém kraji (Šluknovský výběžek, oblast Litvínova), naopak na Vysočině problémy prakticky nejsou. Naznačuje to i sociální rozměr celého problému.

JINÉ ZEMĚ

Jak je v jiných členských státech EU nastavena legislativa nakládání s kovovými odpady a možnosti jejich výkupu občany a podnikatelskými subjekty?

V několika evropských zemích (Belgie, Francie, Irsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švýcarsko) je úprava sběru a výkupu kovových odpadů řešena na podobných principech, a to mimo zákon o odpadech. Legislativa v těchto zemích stanovuje, že sběr jakýchkoliv odpadů pocházejících z domácností (což nejsou kanály a kolejnice) zajišťují vždy obce. Sběr a výkup železa od firem je autorizovaný, tj. musí být vázán na činnost dané firmy, není tedy prostor pro výkup šrotu od fyzických osob. Některé země (jako např. Dánsko) problematiku vůbec neřeší, respektive ošetřili ji transpozicí rámcové směrnice o odpadech 91/156/EHS.

V Polsku je praxe srovnatelná s ČR: fyzické osoby, které nabízejí kovový odpad k výkupu, musejí dvojmo vyplnit formulář, jinak je výkup zakázán. Formuláře se archivují pět let, kontrolu může provádět inspekce a policie.  

Zákon o odpadech v Estonsku by mohl sloužil jako vzor při potlačování nelegálních výkupů.  Platí zde zákaz koupě kovových předmětů. které mohou mít uměleckou nebo historickou hodnotu.   Elektrické kabely mohou provozovatelé sběren vykoupit pouze od operátorů telekomunikací a dalších právnických osob. Dopravní a silniční značky, kovové prvky a zařízení železničních drah zase jen od právnických osob oprávněných provozovat železniční infrastrukturu. Platba je ve všech případech pouze bankovním převodem a o každé koupi musí být vystaven formulář.

Podobně na Slovensku je osoba vykupující barevné kovy (součásti trolejového vedení, zabezpečovací techniky, informační techniky, kolejová vozidla, výstroj tratí) povinna vykupovat pouze od provozovatele drah a jiných pověřených právnických osob, respektive od správců komunikací a jimi pověřených právnických osob (zákon 223/2001 Zb).  

ZPŘÍSNĚNÍ PŘEDPISŮ

Hospodářská a sociální rada Ústeckého kraje žádala již koncem roku 2011 o zpřísnění režimu výkupu železa a barevných kovů, zejména změnu živnostenského zákona tak, aby sběrna byla vázanou živností.   Tomu není nakloněno Ministerstvo průmyslu a obchodu MPO, které nechce rozšiřovat množství koncesovaných živností. Možnost prostě nepovolit zřízení sběrny by zase mohlo být považováno za pokus o regulaci trhu. Jednání na úrovni ministerstva a zainteresovaných stran nenašla shodu ani v krajní možnosti, kterou je úplný zákaz výkupu za úplatu.

Ministr Chalupa podle svých slov předpokládá částečné řešení problematiky v připravovaném novém zákonu o odpadech. Zatím je navrženo, aby povolení ke sběru a výkupu odpadů, které vydává kraj, bylo podmíněno souhlasným závazným stanoviskem obce. Na druhé straně upozornil ministr, že problematika výkupu železa a barevných kovů bývá lokálně spojena s kriminální aktivitou, která musí být řešena jinými prostředky, nežli je jen odpadová legislativa.  

Zásadní problém však tkví v obcházení stávajících předpisů. Kdyby byly skutečně prosazeny a použity, problém s výkupy kovových odpadů by se zmenšil. Nutno podotknout, že díky této činnosti si mohou obyvatelé významně vylepšit rodinný rozpočet (viz výše), ovšem nezřídka na úkor bezpečnosti a zdraví obyvatel.  

"Kdyby byl všechen kovový odpad ve výkupu legálního původu, musel by každý obyvatel ČR odevzdat zhruba 50 kg kovového odpadu ročně." upozorňuje Mgr. Pavel Drahovzal (SMO ČR).  

Zdroj:

http://odpady.ihned.cz/